Nalézání inteligentních, efektivních a hlavně úsporných energetických řešení pro bydlení, to jsou hlavní kritéria specifikující pojem nízkoenergetický rodinný dům. Stavebníci se, spíše z neznalosti, výstavbě nízkoenergetických domů brání kvůli jejich vyšší pořizovací ceně. Ta se však navrátí formou ušetřené energie.Nízkoenergetický rodinný dům svou nízkou spotřebou tepla může ušetřit až dvě třetiny nákladů na vytápění domu.

Rodinný dům tohoto typu lze stavět prakticky ze všech materiálů, není se tedy třeba omezovat jen na základní materiál, kterým je dřevo, a který je v podvědomí zafixován jako materiál pro nízkou spotřebu energie. Zvenčí má rodinný dům v podstatě stejný vzhled jako jiné domy, nemusí tedy vypadat nijak atypicky.
K naplnění jeho hlavní funkce, tedy úsporám, mají tyto domy ale charakteristické prvky společné. Hlavní charakteristikou je konstrukce, která má co nejvíce redukovat tepelné mosty, aby docházelo jen k minimálním únikům tepla. Proto jsou spíše konstrukčně kompaktní, stylově jednoduché a co nejméně členité, což spočívá například v úplném vyloučení nebo alespoň v minimalizaci stavebních prvků, jako jsou balkóny, vikýře, nebo i okázalé garáže. Velmi důležitá je také orientace domu vůči světovým stranám a zasazení domu do krajiny. Okna jsou proto pro nízkoenergetický rodinný dům situována na jih a severní strana domu by měla být v ideálním případě zapuštěna do svahu či snížena.

Nízkoenergetický rodinný dům je obecně materiálově i technologicky náročnější než běžný rodinný dům, což je výsledkem technologické náročnosti, které vyžaduje odlišné postupy, specifický a kvalitní materiál a technologická zařízení, jakým je například vzduchotechnika, tepelné čerpadlo a podobně. To vše se promítne do pořizovací ceny domu, ale doba návratnosti je podstatně kratší, než například doba splácení hypotéky. Úspory, které přináší nízkoenergetický rodinný dům ušetří nejen finanční prostředky, ale ušetří stavebníky i starostí, jak finančně zvládnout jeho provoz v následujících letech.